Jak jsme přežili Jizerskou v dešti

Na letošní Jizerskou jsem se moc těšil. Loňská zima nebyla nic moc, a tak se abstinenční příznaky z nedostatku sněhu začaly projevovat hned začátkem prosince. Ani ta letošní zima však nijak nespěchala se svou nadílkou. A tak místo natrénovaných kilometrů se svým parťákem Vlastíkem jsme přijeli do Bedřichova sněhem zcela neposkvrněni.Pečlivě jsem sledoval předpověď a vyhlížel sněžení. Radoval jsem se z bohaté nadílky v týdnu před Jizerskou a s hrůzou sledoval co to má být za počasí v sobotu, kdy jsme měli běžet 25km závod. V pátek před akcí jsem využil brzkého příjezdu do Bedřichova a sklouznul jsem se alespoň pár kilometrů. Při večeři jsme se potkali s Vlastou. Připravili jsme si lyže a doufali, že déšť, který se spustil, nebude mít dlouhého trvání. Bohužel měl. Pršelo celou noc a vydatně. Ráno po snídani jsme se za vytrvalého deště s lyžemi přesunuli na bedřichovský stadion. Připomínal spíš nějaký vodní ráj. Všude byla spousta vody, někde krásně tekla, a tam, kde neměla kam odtékat, se hromadila do velikých hlubokých kaluží.V 8,30 přestalo pršet a tak jsme se spolu s dalšími spolubojovníky přesunuli na místo startu. Stopa na stadionu byla mokrá a těžká, ale zdálo se, že se máza povedla, díky swixákům.8,45 start, vyrážíme s ostatními zrakově postiženými před první vlnou závodníků. Začátek je úplně v pohodě, první stoupání jedeme v pohodovém tempu přesně podle domluvy. Mně lyže krásně drží, Vlastíkovi to párkrát ujede ale na ty podmínky je to dobré. Všichni kolem nás nasadili rychlejší tempo a tak lehce zaostáváme. Vlastík musí na některých prudších pasážích do stromečku, což se mu už tak moc nezamlouvá, ale bojuje, tak jedeme dál. Dorazíme k Buku a pokračujeme směr Nová Louka. Přejíždíme úseky, kde je místo sněhu rozmoklá břečka, tam se lyže potopí, stopa se úplně ztratí, a tak jedeme opatrně. Nabádám Vlastu, aby tyto úseky projížděl soupaž. Při příjezdu na Novou Louku nás dojel první chrt (vedoucí závodník z první vlny). Opatrně sjíždíme nepříjemný krátký sjezd přes silnici, je tam naházená hromada sněhu bez stopy. Plužit v tom moc nejde, ale sjedeme bez pádu. Říkám Vlastíkovi, že máme před sebou pohodovou rovinku až k Blatnému rybníku, tak se rozjedeme a najednou konec. Při přejezdu mostíku přes potok Vlasta ztrácí rovnováhu a mizí do vody... okamžitě brzdím, zahazuji hůlky, lyže a skáču k němu. Potok sice není hluboký (vody je lehce nad kolena), ale Vlasta v něm skoro leží. Je v šoku, říkám mu dýchej, nahlas dýchej. Snažím se mu sundat hůlky, nejde to, stahuji mu rukavice i s hůlkami najednou. Dokonce se mi povede mu odepnout i jednu lyži, ale ke druhé se nemohu dostat. Nakonec to Vlasta dokáže sám. Super výzbroj máme na suchu (tedy na sněhu), teď ještě dostat Vlastu i sebe z vody. Po několika pokusech jsme venku, naštěstí není velká zima. Vlasta se oklepe a navrhuje, že pojedeme dál. Tento nápad jsem odmítl s tím, že ani jeden z nás nechce zápal plic. Sbírám všechny naše věci a vyrážíme do protisměru všem závodníkům na Šámalovu chatu, vzdálenou nějakých 200m, do tepla. Boříme se do stopy, musíme jít za sebou, abychom nenadělali víc škod. Jde se nám blbě, v jedné ruce držím dvoje lyže, dvoje hůlky a dvoje rukavice, druhou ruku mám nataženou za sebou a naviguji Vlastika. Dorazíme do chaty, do tepla, objednávám čaj, kafe a rum, volám koordinátorce naší účasti a informuji, co se stalo. Za 20 minut již bezpečně sedíme ve voze horské služby.Letošní účast na Jizerské 25 nedopadla sportovním úspěchem. Překvapením, a to velkým, byla skutečnost, že se ani jeden z projíždějících nezastavil a nikoho nenapadlo se zeptat, zda nepotřebujeme nějakou pomoc! Vůbec nikoho! Pro mě osobně je důležité, že jsme s Vlastíkem přežili nehodu bez následků a oba se těšíme na závody do Švýcarska a na další ročník Jizerské. Zapsal: Maxim Čambor, předseda Jeden na jednoho a trasér Vlastimila Macháčka na Jizerské 50 2015